HISTORIE A PŮVOD ČAJE

Úvod

Čaj (Camellia sinensis) je dnes jedním z nejoblíbenějších nápojů na světě. Ale jak a kde vlastně vznikl? Jak se vyvíjel postupně z meteorologických, léčivých či rituálních praktik až k současným denním zvyklostem? V tomhle článku si projdeme historii čaje od legendárních počátků po rozšíření do celého světa, a také rozlišíme mýty od vědecky doložených faktů.

Původ a legenda

Legendární počátky

• Nejznámější čínská legenda připisuje objevení čaje císaři Shénnóngovi (Shennong) kolem roku 2737 př. n. l.. Podle tradice Shénnóng nařídil, aby se voda vždy vařila před pitím. Jednoho dne mu do vařící vody spadly listy z rostliny čaje – vznikl nápoj, jehož chuť a aroma ho zaujaly.

• Jiná legenda pochází z buddhistických kruhů: Bodhidharma, zakladatel čán/zen buddhismu, údajně po mnohaleté meditaci odřízl oční víčka, která spadla na zem a vyrostly z nich keře čaje. Listy z těchto keřů měly lidem pomáhat zůstat bdělými.

Tyto příběhy jsou velmi staré, mýtické – slouží spíš k vysvětlení kulturního významu čaje než jako doslovné historické údaje.

Rané historické a archeologické důkazy

• Nejstarší fyzický důkaz, že se čaj konzumoval, pochází z nálezů v Han Yangling Mausoleum (chrám Hanovy dynastie) poblíž Xi’anu z období kolem 2. století př. n. l.

• První písemná zmínka o čaji jako nápoje pochází z doby kolem 59 př. n. l., ve spisech z období Hanovy dynastie.

• Místo původu rostliny čaje se nejčastěji klade na hranice jihozápadní Číny a severní Myanmaru (též oblasti Yunnan–Sichuan). Tamní horské divoké druhy Camellia sinensis pravděpodobně daly vznik kultivovaným formám.

Jak se čaj rozvíjel v Číně

Terminologie a rané použití

• V raných čínských textech se často vyskytuje slovo “tu” (荼), které označovalo hořkou zeleninu/popř. rostlinu podobnou čaji. Slovo „chá“ (茶) se začíná rozšiřovat později.

• Původně se listy čaje spíše požívaly, žvýkaly, fermentovaly nebo přidávaly do pokrmů, než se vařily jako nápoj.

Rozvoj čajové kultury

• Ve 3. století našeho letopočtu se čaj začíná používat v lékařských textech. Lékaři ho připisují různým zdravotním účinkům.

• V období dynastie Tang (618–907 n. l.) začíná čaj opravdu získávat na společenském významu: vznikají první spisy věnované přípravě, kultivaci, estetice čaje. Nejznámějším je Čajová klasika (The Classic of Tea – Ch’a-Ching) od Lu Yu.

• Další změny nastávají v dynastii Song, kdy se rozšiřuje příprava čaje jako prášku (matcha styl), šlehání prášku a jiné techniky.

• V Ming dynastii se pak preferuje volný čaj (listy), a techniky sušení, fermentace a oxidace dovedeny do vyššího umění.

Šíření čaje do okolních regionů a do světa

Japonsko, Korea, Vietnam

• Čaj se dostal do Japonska přibližně v 8.–9. století skrze buddhistické mnichy, kteří přivezli semínka i znalosti o přípravě. Čaj se stal součástí duchovních praktik, zen buddhismu, a později se rozvinuly podrobné rituály čajových obřadů.

• V Koreji i Vietnamu má čaj svou vlastní adaptaci a kulturní podobu; někde spíše jako nápoj, jinde i jako součást rituálu nebo léčením.

Evropané a Západ

• První Evropané, kteří přicházeli do kontaktu s čajem, byli Portugalci a Holanďané v 16. století. Portugalci v oblasti Macaa, Holanďané skrze své námořní obchodní cesty.

• V Anglii se čaj stal populárním přibližně v 17. století. S růstem poptávky za jeho importu vznikala i snaha pěstovat čaj mimo Čínu.

Indie, Srí Lanka, další oblasti

• V Indii byla kultura čaje rozšířena (či spíše vznikla plantážní výroba) zejména pod britskou nadvládou v 19. století. Britové zakládali rozsáhlé čajové plantáže v Assamu i v Dillí.

• Podobně Srí Lanka (dříve Ceylon) začala produkovat čaj, hlavně kvůli evropským trhům.

• Čajové výroby se postupně objevily i v Africe (Keňa atd.) a jinde, když se vývoz a poptávka zvětšovaly.

Etymologie: odkud se vzala slova “tea”, “cha”, “chai” …

• Čínské slovo pro čaj je 茶, čínsky “chá” (mandarínsky chá). Ale existují i jiné výslovnosti v různých dialektech – např. tê či te.

• Slovo „tea“ v evropských jazycích (např. angličtina) přišlo přes námořní obchod z nizozemštiny, která převzala výslovnost z jižní Číny a jihovýchodní Asie (dialekty Min).

• „Chai“ (a jeho variace) se šířilo po overland trasách (Silk Road, přes Persii, Indii) do střední Asie, Středního východu, Ruska atd. 

Fakta vs. mýty

Vývoj technik zpracování

• Z původních divokých rostlin → kultivované keře / stromy na plantážích. Selektivní šlechtění pro chutnější listy, odolnost vůči chorobám, tvar apod.

• Různé metody zpracování – sušení, paření, oxidace, fermentace (např. u pu-erhu) – vedly ke vzniku hlavních kategorií: zelený čaj, černý čaj, oolong, bílý čaj, pu-erh atd.

• Změny v přípravě – od vaření celých listů, přípravy prášku (např. matcha) po čajové listy louhované ve vodě, různé nástroje a nádoby (porcelán, čajové misky, konvičky).

Globální význam a ekonomika

• Čaj se stal významným obchodním artiklem už od 16.–17. století při kontaktu Evropy s Asií. Evropské země začínaly jako dovozci, později i jako producenti.

• V Britském impériu čaj sehrál roli ve formování koloniální politiky, ekonomiky, distribuce. Např. britská Východoindická společnost ovlivňovala pěstování v Indii a vztahy s Čínou. 

• Současnost: čaj je velkým průmyslem, zaměstnává miliony lidí – od pěstitelů, přes zpracovatele, distribuci, obchod. V některých regionech (Indie, Keňa, Čína, Srí Lanka) je produkce čaje významnou součástí národních ekonomik. 

Shrnutí

• Původ čaje je zakořeněn v legendách Číny, ale archeologické důkazy potvrzují, že lidé s čajem manipulovali již kolem 1.–2. století př. n. l.

• Základní rostlina pochází z jihozápadní Číny / severního Myanmaru a její domestikace a šlechtění probíhalo po staletí.

• Základní kategorie čaje a techniky výroby se vyvinuly v Číně a postupně se šířily přes Asii do světa, adaptovaly se podle klimatu, kultury, chuti.

• Slova, která používáme (tea, cha, chai …), nesou v sobě stopy tras, kudy se čaj rozšířil – po souši, po moři, skrze obchod, kulturní výměny.

Zdroj: Wikipedia, Encyclopedia Britannica